Tajemná a různorodá - taková je oblast valbřišské aglomerace. Právě zde se nacházejí unikátní technické památky, středověké piastovské hrady a okázalé zámky, v nichž lze i dnes pocítit atmosféru života na dvoře. Nechybí tu kostely reprezentující různá vyznání, které jsou svědectvím multikulturalismu tohoto místa a jeho bouřlivé minulosti. Dodnes můžeme obdivovat původní historická centra měst nebo si vychutnat náladu malebných lázní. Z období války zde zůstaly velké podzemní tunely v horách, jejichž určení dodnes neznáme. Valbřišská aglomerace je atraktivní region nejen pro milovníky historie, ale také pro ty, kdo aktivně vyhledávají kontakt s přírodou. Najdeme tady tři chráněné krajinné oblasti a tři malebná pohoří - a v nich četné pěší, cyklistické a lyžařské trasy a rozhledny.
Zámek Książ je největší rezidence v Dolním Slezsku a jeden z největších hradů v Polsku. Svou rozlohou 150 tis. m2 zaostává velikostí jen za hradem v Malborku a královským hradem na Wawelu. U úpatí pevnosti se táhne hluboká soutěska, jejímž dnem protéká řeka Pełcznica. Nejstarší informace o hradu Fürstenstein, protože tak se původně valbřišská pevnost nazývala, pocházejí z konce 13. století. Jeho zakladatelem byl Boleslav I. Surový, který v letech 1288-1298 na skále vystavěl zděnou stavbu tvořící součást obranného systému svídnicko-javorského knížectví.
Protože byla kamenná pevnost usazena přímo na rostlé skále, nemá základy. S využitím prostoru skalnatého ostrohu byl hrad rozdělen na horní část oddělenou od dolní části příkopem, přes který se klenul most. Ve 14. století tvořila horní hrad čtyřkřídlá stavba s dvěma nádvořími a čtvercovou věží u vstupní brány. Během dalších století se budova dočkala mnoha modernizací. Největší změny nastaly v 18. století a na začátku 20. století. Během barokní přestavby Książe práce vedl svídnický architekt Felix Antonín Hamerschmidt za účasti sochaře Johanna Georga Schenka a italského štukatéra Ramelliho. Tehdy vzniklo reprezentativní průčelí, pro nějž je charakteristický kolmý rizalit podepřený na čtyřech pilířích s erbovní kartuší zakladatelů ve středovém průchodu. První a druhé podlaží rizalitu zabírá reprezentativní sál nazvaný Maxmiliánův.
Poslední velká přestavba zámku se rozeběhla na zač. 20. století, kdy mu bez ohledu na náklady vdechl Jan Jindřich XV. současnou, novorenesanční formu. Stavební práce trvaly do roku 1923 a jejich výsledkem byla mimo jiné naprostá přestavba západní a severní strany zámku, kde vznikly dvě válcovité věže zakončené kuželovitými helmicemi. Hlavní věž zámku Książ byla také přestavěna, když získala podobu osmistěnu zakončeného prolamovanou helmicí.
Podle tradice byl hrad Grodno postaven knížetem Boleslavem Vysokým v roce 1198. Jeho stavitelem ale pravděpodobně byl kníže Boleslav I. na konci 13. století a majetkem svídnických Piastovců zůstal do roku 1392, kdy přešel společně se svídnicko-javorským knížectvím do rukou českého krále. Po husitských válkách se stal skrýší loupeživých rytířů, kteří odtud pořádali loupeživé výpravy do okolí. Později pevnost přešla do majetku známých šlechtických rodů, např. Czettritzů a Hoch-bergů.
V polovině 16. století provedl Maciej z Łagowa renesanční přestavbu hradu, přičemž kladl zvláštní důraz na zvýšení obytných hodnot a přizpůsobení obraně odpovídající moderním technikám válečného umění. V době třicetileté války hrad obsadili Švédové, kteří ho do značné míry poškodili. Další majitelé už o své sídlo takovou měrou nedbali, a to začalo pomalu upadat do čím dál horšího stavu. Na konci 17. století byl majitelem Jiří von Eben, za jehož vlády došlo k povstání okolních sedláků nespokojených s výměrem nájmu. Ti obléhali hrad a nevíme, jak by historie pro von Ebena dopadla, kdyby nebylo ze Svídnice přivoláno vojsko, které vzpouru krvavě potlačilo. V roce 1774 byl hrad opuštěn a zůstalo na něm jen několik členů služby.
O 15 let později se zhroutila jedna stěna a od té doby sídlo rychle chátralo. Na začátku 19. století byly ruiny zajištěny a následně majitelé zámku, von Zedlitzowé, provedli několik konzervačních zásahů na dochovaných zdech, obnovili budovu brány a z pevnosti vytvořili turistickou atrakci, když zde založili malé muzeum a hostinec. Tuto funkci hrad plní i dnes. Monumentálnost hradu zanechává silný dojem. Příchozí vítá sgrafitem zdobená vstupní brána, částečně renesanční, obnovená Zedlitzy v roce 1924. Nad vstupem se nachází jejich erb a zvolání „Silně a věrně“. Na nádvoří, které tvořilo hospodářskou část celého komplexu, se nacházely pekárna, stáje, lázně apod. Dnes po těchto budovách zůstaly jen stopy. Zde také roste soudní lípa, pod níž měl pán hradu právo soudit své poddané za drobnější přestupky. V posledních letech hrad prošel modernizací. Vznikl nový multimediální sál, hostinec s restaurací a v budově brány se lze ubytovat.
Křešov je velká vesnice ležící nad řekou Zadrna v Kamennohorské kotlině. Její počátky jsou spojeny s příchodem benediktýnů z Opatovic nad Labem do této oblasti. Řeholníci se tu dlouho neohřáli, jejich místo záhy obsadili cisterciáci, kteří se během následujících staletí rozvíjeli nejen duchovně, ale i ekonomicky. V době husitských válek táborité zavraždili 70 mnichů, ale po válce klášter rychle povstal z trosek, především díky dokonale fungujícím hospodářským dvorům přinášejícím značné zisky. Završením období prosperity bylo vystavění krásného kostela Nanebevzetí Panny Marie, v současnosti povýšeného na úroveň baziliky minor.
Okolo Křešova se dochovalo mnoho kaplí rozesetých po okolních polích, a dva kilometry západně od vesnice se nachází Betlém - stylový pavilon opata na vodě. Nejcennější památkou Křešova je výše zmíněný kostel, nad kterým se tyčí dvě 71metrové věže (na jednu z nich lze vystoupat). Uvnitř kostela okouzlují svým nesmírným bohatstvím iluzorní malby ilustrující vlastnosti Mesiáše popsané v knize Izajáš (Podivuhodný rádce, Silný bůh, Věčný otec, Kníže pokoje). Hlavní oltář je zhotoven ze dřeva, ale některé ze soch pokrývá mramorová moučka, což vyvolává dojem kamenných soch. Na centrálním místě se nachází zázračný obraz Panny Marie Křešovské ze 13. století. Nad ním je umístěn obraz zachycující patron- Opactwo pocysterskie w Krzeszowie ku chrámu, namalovaný mistrem Petrem Brandlem. Úchvatné jsou také bohatě zdobené stally. Vedle chrámu stojí kaple zastávající úlohu mauzolea svídnických Piastovců. Nacházejí se v ní hrobky Boleslava I., Boleslava II. a bájného (schází historické zmínky o něm) Boleslava III., který zemřel v dětském věku. Freskami bohatě zdobený strop umožňuje projít si historii cisterciáků.
Druhý z kostelů, zasvěcený sv. Josefovi, je mnohem menší, ale stejně hodnotný. I zde můžeme obdivovat úžasné fresky namalované mistrem slezského baroka, Michaelem Willmannem. Cyklus maleb se skládá z 50 scén, z nichž ty hlavní představují bolesti a radosti sv. Josefa. Všechny vznikly technikou al fresco spočívající v nanášení barvy na ještě mokrou omítku, což prodlužuje životnost díla. S freskami se pojí několik zajímavostí, např. ve scéně, kde Svatá rodina hledá nocleh, se mistr namaloval jako krčmář odpírající nocleh, a na Obřezání Páně zanechal portrét jednoho z řeholníků, který měl k jeho práci neustále nějaké poznámky (postava v brýlích s nataženou rukou). Za pozornost rozhodně stojí také místní prvky, např. smrky, které přeci ve Svaté zemi nerostou, nebo věž hradu v Bolkowě a vyobrazení typického slezského městečka.
Valbřich je s více než 100 tis. obyvatel jedním z největších měst v Dolnoslezském vojvodství, a z hlediska rozlohy patří k rozlehlým městům. Své hranice si vytyčilo kolem Valbřišské kotliny mezi horami a okolními kopci. Z geografického hlediska město leží v centrální části Orlické oblasti, na území Valbřišských hor a Valbřišského podhůří. Nejvýše položený bod města je vrcholek Borowá (853 m n. m.), což je zároveň nejvyšší vrchol Valbřišských hor.
Městem protéká řeka Pełcznica. Pro charakteristický reliéf oblasti kolem města zde panují specifické klimatické podmínky, které patří k oceánským druhům. Projevuje se to především velkým kolísáním teplot a tlaku mezi dnem a nocí a značným počtem deštivých dní.
Bývalý průmyslový stereotyp Valbřichu vytlačuje moderní, dobře fungující město, úžasné památky, kultura a rekreace. Valbřich to jsou dvě divadla a filharmonie. 50 kilometrů malebných turistických stezek. 170 kilometrů cyklostezek pro milovníky rekreace a horské cyklisty sjíždějící se sem na závody na nejvyšší úrovni. A nakonec dlouhá tradice jízdy na koni a skvělé podmínky pro offroad.
Svídnice leží na Svídnické rovině, 20 km od Valbřichu, 50 km od Vratislavi a Lehnice a asi 70 km od Jelení Hory i od Kladska. Úzký pás tektonické Podsudetské propadliny na jihu a jihozápadě odděluje město od nedalekých vyvýšenin Orlické oblasti. Několik kilometrů východně a severně od Svídnice vyrůstají kulminace Kiełczyńského pohoří a masivu Ślęży. Městem protéká Bystrzyca, levostranný přítok Odry, a potok Witoszówka, na němž byla vytvořena malá přehrada u úpatí Slovanského sídliště. Svídnice vznikla u obchodních stezek nedaleko raně středověkých osad slovanského kmene Slezanů.
Svídnice leží na Svídnické rovině, 20 km od Valbřichu, 50 km od Vratislavi a Lehnice a asi 70 km od Jelení Hory i od Kladska. Úzký pás tektonické Podsudetské propadliny na jihu a jihozápadě odděluje město od nedalekých vyvýšenin Orlické oblasti. Několik kilometrů východně a severně od Svídnice vyrůstají kulminace Kiełczyńského pohoří a masivu Ślęży. Městem protéká Bystrzyca, levostranný přítok Odry, a potok Witoszówka, na němž byla vytvořena malá přehrada u úpatí Slovanského sídliště.
Současná Svídnice čítá kolem 57 tis. obyvatel a kromě role centra okresu zastává od roku 2004 i úlohu sídla svídnické diecéze. Svídnické hlavní náměstí nepochybně patří mezi nejkrásnější a nejcennější v Polsku. Společně s ulicemi vybíhajícími z jeho rohů si zachovalo originální, středověké prostorové rozvržení a téměř kompletní soubor původní zástavby, prezentující architektonické trendy mnoha staletí. Centrální náměstí bylo vytyčeno v pol. 13. stol. Tehdy zastávalo především funkci místa obchodu. Ve středu byl postaven kupecký dům a celá řada objektů obsazených řemeslníky a obchodníky. Dominantu náměstí tvoří radnice ze 14. století zakončená vysokou věží s pozlacenou helmicí.
Neznáme přesné datum vzniku Jedliny-Zdroje - různé prameny uvádějí v čase i velice vzdálená data sahající dokonce do 13. století, kdy tu měl existovat strážní hrádek, součást obranné hraniční linie svídnicko-javorského knížectví. Minulost nám bližší je spojena se zdejšími minerálními prameny, které byly známy pravděpodobně už v 16. století, ale k léčbě se začaly používat teprve ve 20. letech 17. století, kdy pozemek s prameny koupil rod von Seherr-Thoss. Ti zadali zkoušky vlastností vod a obec se brzy začala rozvíjet jako lázně. Na počest manželky majitele Charlotty je pojmenovali Charlottenbrunn. Byl postaven první lázeňský dům, vytyčeny stezky a do Jedliny-Zdroje začali přijíždět návštěvníci. Lázně se rozvíjely pomalu, protože měly velkou konkurenci v už dříve existujících lázních v Szczawně-Zdroji a Starém Zdroji. Nikdy nevyrostly na úroveň významného léčebného centra, jejich kariéru na začátku 20. století ohrozilo zmizení minerálních vod. Došlo k tomu v důsledku důlních škod vyvolaných doly provozovanými v okolí Valbřichu.
V současnosti se v lázních léčí např. onemocnění trávicí, dýchací a močové soustavy. V lázeňské nemocnici Teresa probíhá raná kardiovaskulární rehabilitace. Malebná poloha Jedliny-Zdrój v obklopení horských masivů nahrává túrám lázeňských hostů, pro jejichž potřeby byly vytyčeny nové procházkové stezky. Jedlina-Zdrój má malý a skromný Lázeňský park, ale kouzelná poloha v malém údolíčku ze všech stran obklopeném kopci zde umožňuje poměrně příjemně trávit čas, obzvláště když před několika lety byla vytyčena Lázeňská turistická stezka, např. na vrchol Borowa nad Valbřichem.
Muzeum železnice v Jaworzyně Śląské je vysněné místo pro rodiny s dětmi. Během prohlídky poznáme např. odpovědi na otázky - odkud se vzala červená čepice výpravčího a jak rychle jezdila nejrychlejší parní lokomotiva? Muzeum také pořádá speciální lekce pro organizované skupiny a projížďky historickým Muzeum Kolejnictwa w Jaworzynie Śląskiej vozovým parkem.